Zdravotní klauni v Baťovce zpříjemňují čas pacientům již 22 let

Mají velký červený nos, nesou s sebou dobrou náladu a úsměvy. Takoví jsou zdravotní klauni, kteří pravidelně navštěvují naše pacienty, aby je potěšili písničkou, vtipem nebo zkrátka svou přítomností. Zdravotní klauni z organizace Zdravotní klaun navštěvují naši nemocnici už od roku 2002. Počáteční nejistota ze strany personálu se proměnila v těšení se na milou změnu v každodenní pracovní rutině. Ačkoli se zdají být klauniády jako pouhá zábava, opak je pravdou. Zdravotní klauni jsou profesionálové, kteří prošli sítem výběrového řízení, náročným výcvikem a další průběžné vzdělávání je i součástí povinné mezinárodní certifikace. V celé republice je jich 94 a na Dětské oddělení Krajské nemocnice T. Bati jezdí ve dvojících celkem sedm klaunů.

„Klauniády, tedy návštěvy dětských pacientů, jsou situace, kdy jdou na vizitu dva lékaři – jeden vizitu vede a druhý překotně pomáhá. S každým klaunem je to vždy trochu jiné,“ vysvětluje zdravotní klaun Vendula Mokrošová alias sestra Jaruška. „Naším cílem je proměnit atmosféru – sestry i lékaři mají zápřah, režim, papíry, tak je fajn je také trochu opečovat, pokecat s nimi. Ty sestry jsou skvělé, mají toho strašně moc. Co se pacientů týče, chodíme i k těm závažnějším případům, kdy třeba děti jen leží. Ale tím, že my tam jsme, dítě se usměje, nebo pootevře oko, se vlastně změní atmosféra v pokoji a přetrvá i poté, co z pokoje odejdeme,“ doplňuje Vendula Mokrošová.

Každý zdravotní klaun musí projít speciálním výcvikem. „V rámci teorie absolvujeme vzdělávání v oblasti vývojové psychologie, sociologie, dětských nemocí a tak podobně,“ objasňuje Daniel Kunz alias doktor Herbert Káně a dodává, že nezanedbatelnou součástí výcviku jsou také praktické dílny, např. hudební, kouzelnické či žonglovací. Po základním výcviku v rámci každé návštěvy u pacienta je kladen velký důraz také na uměleckou kvalitu tohoto malého improvizovaného divadla. Kromě toho musí klauni dodržovat etický kodex. „Máme balík pravidel, která musíme striktně dodržovat. Například to, že nikdy nesmíme být na pokoji sami s dítětem. Vždycky musíme být minimálně dva. Po každé klauniádě také vypisujeme podrobný výkaz, kam zaznamenáváme, kde jsme byli, co jsme dělali, co se povedlo a jak reagovali pacienti i personál,“ upřesňuje Daniel Kunz.

Oba klauni mají vysokoškolské vzdělání a shodují se, že nejvíce je na této práci baví improvizované divadlo a adrenalin. „Mě to vždycky fascinovalo a potkávají se mi tady všechny věci, které mám ráda – miniaturní představení, práce s dětmi, výzva a zároveň možnost profesně růst a vzdělávat se,“ říká Vendula Mokrošová. Daniel Kunz ještě doplňuje: „Pro mě je hlavní motivace dělat něco smysluplného“. Dětští pacienti, ale i jejich rodiče klauniády vítají. V těžkých časech nemoci můžou alespoň na chvíli zapomenout, že nejsou v prostředí domova, ale v nemocnici.