21. 01. 2025Rok 2024 byl pro Krajskou nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně úspěšný v oblasti darování krve. Evidencí dárců prošlo o osm stovek více lidí než v předchozím roce. A co je velmi důležité, přibylo také prvodárců.
Dobrovolné a bezplatné darování krve je pro nemocnici velmi důležité. V Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně se daří pokrýt spotřebu krve pacienty díky kvalitní a široké „základně“ dárců. V loňském roce prošlo evidencí dárců krve celkem 11 tisíc 429 lidí, což je o 805 více než v roce 2023. Stejná situace je ohledně prvodárců, kteří jsou pro nemocnici velmi významní. Z registru dárců krve totiž každým rokem ubývají lidé nad 60 let.
„V loňském roce se nám povedlo díky různým náborovým akcím a benefitům, které nabízíme, zvýšit počet prvodárců na 855 lidí. Je to o 169 více než v roce 2023, a to je skvělé. Někdy slýcháváme, že dnešní mladá generace není tak zodpovědná nebo se bojí vykročit ze své komfortní zóny. Když ale vidím, kolik mladých lidí jde darovat krev, nemyslím si to. Průměrný věk našich prvodárců je kolem 25 let,“ říká MUDr. Jana Pelková, primářka Hematologicko-transfuzního oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati.
Málokdo ví, že krev daruje také mnoho zdravotníků a zaměstnanců nemocnic. I ve zlínské krajské nemocnici jsou to desítky lidí. Třeba Monika Mašláňová z onkologického oddělení, která krev začala darovat v roce 2011. „Daruji krev, protože to může zachránit život a člověk nikdy neví, kdy to bude on nebo jeho rodina potřebovat. Má to i přidanou hodnotu, dostáváte pravidelné informace o svém zdraví. Není se čeho bát, je to chvilka, navíc v příjemném prostředí s milými sestřičkami a za odměnu máte hotelovou snídani a den volna na regeneraci,“ říká s úsměvem Monika Mašláňová.
Doplňuje ji neonatolog z novorozeneckého oddělení MUDr. Jan Lebeda. „Darovat krev je způsob, jak pomoci někomu jinému, kdo ji zrovna potřebuje. Já sám mám za sebou 40 odběrů. Měl by to zkusit každý zdravý člověk, už jen pro pocit, že pomáhá. Odběru se nikdo bát nemusí, pokud mu vadí pohled na krev, tak se nemusí dívat, já se třeba také nikdy nedíval. A kdyby to někdo nezvládal, bylo by mu nepříjemně nebo by třeba omdlíval? To není žádná ostuda, každý na odběr reaguje jinak, a personál je velmi příjemný, dokáže reagovat, rozptýlit obavy. Vždycky jsem vnímal jejich upřímnou radost z každého dárce, vděčnost za každou odebranou jednotku krve.“
Závěrem ještě jedno číslo – v loňském roce nejvíce transfuzních přípravků potřeboval sedmdesátiletý muž s poruchou krvetvorby. Jednalo se o krev zhruba 167 dárců.
