Rekonstrukce obličeje vrací pacienty do běžného života

Rekonstrukce obličeje vrací pacienty do běžného života

Oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně se mimo jiné věnuje také rekonstrukcím obličeje. Často se jedná o pacienty s onkologickým onemocněním, někdy poúrazovým stavem. Případ pacienta ze Vsetína je ojedinělý v tom, že absolvoval již třetí reoperaci.

Sedmapadesátiletý pan Jiří má onkologické onemocnění od roku 2015, kdy mu, jak zdůrazňuje, zachránil život vsetínský stomatolog, který tehdy pro jistotu poslal vzorek z úst na histologii. Rakovina ledvin již metastázovala do čelistní kosti, jejíž část bylo potřeba vyměnit. „To jsem podstoupil první operaci s výměnou části kosti za implantát. Bohužel náhrada po roce praskla, takže jsem musel na další operaci. Jenže po roce se stalo totéž,“ říká pacient v předvečer dalšího zákroku. Tentokrát ale dostane dlahu, která by měla vydržet vše. „Těším se na to a vím, že jsem tady v těch nejlepších rukou.“

„Původní dlahy byly tzv. rekonstrukční a byly vyráběny průmyslově. My jsme je pak v průběhu operace ohýbali, připravili k implantaci. Tohle zpracování za studena s sebou ale nese určité strukturální změny, proto pak dlahy nevydržely delší zátěž. Teď jsou nové, lepší technologie, a tak jsme si mohli nechat udělat dlahu na míru u společnosti Tescan Medical přímo pro tohoto konkrétního pacienta,“ popisuje primář Oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně MUDr. Jiří Šimek, Ph.D. a dodává: „Firma si vytvoří 3 D obraz implantátu a vytiskne ho na speciální tiskárně, která pracuje s tavenou slitinou. Dlahu vytisknou, opracují a upraví, aby získala požadovanou tvrdost a pevnost.“

Podobných operací provádějí na oddělení šest až sedm ročně, většinou u onkologických pacientů. „Pokud je to možné, nahrazujeme část čelisti kombinací uměle vytvořené dlahy a částí vlastní lýtkové kosti operovaného člověka. Výhodou je, že do kosti můžete časem udělat dírku a přidat zubní implantáty. To u samotné dlahy možné není,“ konstatuje primář Jiří Šimek a doplňuje, že je skvělé, jak šly za posledních deset let dopředu virtuální technologie. „Dnes se dá fyzicky vytvořit téměř vše, co je nakreslené, a to ještě z materiálů, které jsou pevné a biotolerantní, tedy dají se člověku našroubovat přímo do těla. Navíc to ušetří i čas na operačním sále. V tom vidím obrovský pokrok.“

Zmíněný pacient strávil na operačním sále zhruba dvě hodiny a byl hospitalizovaný čtyři dny. Za rok už při běžném kontaktu nepoznáte, že operaci podstoupil. Snad jen kdyby chtěl ukázat v mnoha záhybech na krku, kde má jizvu. „Jsem šťastný, že jsou dnes takové možnosti. Mohu normálně fungovat, jen jídlo koušu pouze na jedné straně, na té druhé nemám zuby. Ale to mi nijak nevadí, zvykl jsem si. Stále podstupuji onkologickou léčbu, snažím se udržovat v kondici, mít životosprávu. Žiju plnohodnotný život. V to bych před těmi osmi lety vůbec nedoufal.“