PŘESTOŽE NENÍ PŘÍMO V NEMOCNICI, I TAK STUDENTKA POMÁHÁ, HLÍDÁ A UČÍ MALÉHO SYNA ZDRAVOTNÍ SESTRY

„Vím, že zdravotníci jsou nyní víc než kdy jindy potřeba v nemocnicích. Tím, že jsem převzala část výuky a péče o chlapce, se může jeho maminka věnovat zase lidem, kteří bojují s koronavirem. Tohle je můj díl pomoci. Jsem ráda za možnost pomáhat. A jsem vděčná ústavu školní pedagogiky naší univerzity za umožnění této zkušenosti,“ svěřila se Vendula Frdílková.

Touto dobou měla pokračovat ve studiu oboru učitelství pro I. stupeň základní školy. Místo toho třikrát týdně dojíždí z Tlumačova, kde bydlí, do Zlína za chlapcem, jenž zůstal po uzavření základních škol doma, a jehož rodiče přes den pracují. „Mým hlavním úkolem je učit ho češtinu. A samozřejmě se o něj také postarat, než přijdou domů jeho rodiče. Jde nám to spolu dobře, byť první den mě nechtěl ani pozdravit, jak se styděl. Chápala jsem to, je malý a já jsem pro něj byla naprosto neznámá paní učitelka,“ vzpomínala Vendula Frdlíková na počátek individuální výuky.

Nyní už je ostych minulostí a probrané látky rychle přibývá. Vyjmenovaná slova, slovní druhy, podstatná jména… každý vyučovací den trvá tři až čtyři hodiny. A paní učitelka má pro svého žáka jen slova chvály. „Je šikovný. Myslím, že ho výuka baví. A tím pádem baví i mě,“ konstatovala studentka. 

Protože maminka chlapce pracuje s covid pozitivními pacienty, vyjasnily si hned na počátku spolupráce, zda tento fakt představuje pro Vendulu Frdlíkovou nějaké, byť sebemenší riziko možné nákazy onemocněním COVID-19. „Probraly jsme tohle téma důkladně, přeci jen jsem potřebovala zjistit, jestli mé vyučování představuje možný zdravotní problém pro mou rodinu. Dozvěděla jsem se, že přenos nemoci tím, že jsem v kontaktu se zdravotní sestrou, je prakticky vyloučen. Nezastírám, že jsem za tuto skutečnost ráda. I za to, že jsme si tohle hned na počátku naší spolupráce řekli,“ přiznala Vendula Frdlíková.