Přála si spojit to, co miluje, s charitou. Oblíbené koncerty I HUDBA MŮŽE POMOCI, které pořádá, se proto připojily k projektu Pomáháme onkologii, jehož smyslem a cílem je zlepšovat podmínky pro léčbu pacientů v Komplexním onkologickém centru zlínské nemocnice. „Důvod, proč jsem si onkologii vybrala, je takový, že v mém okolí touto nemocí trpěli a trpí členové rodiny, přátelé, známí i neznámí. Nejde jen o okruh blízkých lidí, jde o enormní počet pacientů, kteří s tímto onemocněním bojují. Ne vždy mají rodinu nebo přátele, kteří by mohli pomoci. Od toho jsme tu my,“ svěřila se Jiřina Lysáková.
Je projekt „Pomáháme onkologii“ vaší první zkušeností s charitou?
To ne, již přes pět let pomáhám jako Dobrý anděl. Přála jsem si ale s charitou spojit něco, co miluji: hudbu, zpěv, kapelu. A tak jsem narazila na projekt Pomáháme onkologii. Zkontaktovala jsem jeho zástupce Marka Šikulu, domluvili jsme si schůzku a slovo dalo slovo. Troufám si říci, že jsme si ihned padli do noty. Marek je skvělý, má nádhernou duši a také je, řekla bych, obdobně praštěný jako já. Takže jsem byla nadšená. To bylo na přelomu let 2018 a 2019. Rázem vznikl plán na koncert, který bude pomáhat v rámci tohoto projektu. Po odchodu ze schůzky jsem volala své kamarádce zpěvačce, že mám tento nápad a jestli by do toho nechtěla také jít. Tehdy Kateřina Bartoňová zpívala ještě s Imortelou. Neváhala ani minutu. Doladily jsme termín s kapelou a plán byl jasný. Oslovila jsem ještě Markétku Vodičkovou a Filipa Vítů. Rázem byl hudební večer o třech kapelách. První ročník I HUDBA MŮŽE POMOCI se konal v roce 2019 v Bamboo clubu na Jižních Svazích ve Zlíně. Vymysleli jsme i doprovodný program: předměty k prodeji, pekla jsem perníčky, zpěvačka Kateřina Bartoňová udělala domácí čokoládové pralinky, stylistka Lenka Stavinohová líčila a česala návštěvnice, jedna onkologická pacientka vyráběla přáníčka, prodávaly se knihy od místního autora Michala Krále a samozřejmě náramky přátelství.
Jak reagují návštěvníci koncertu, když se dozví, že nejde jen o hudbu, ale i o podporu léčby onkologicky nemocných pacientů?
Musím se přiznat, že návštěvnost této benefiční akce I HUDBA MŮŽE POMOCI má více fanoušků, než kdybychom s kapelou pořádali samostatný koncert. Ale to je moc dobře, to mě hřeje u srdce a naplňuje mě to. Máme skvělou kapelu, skvělou partu a každý z nás má mnoho přátel. I tím, že se nám podařilo vždy zapojit tři různé kapely, včetně té naší, se rozšiřuje okruh fanoušků. Na prvním ročníku bylo tuším okolo 60 lidí a předali jsme šek na částku 45 680 korun, avšak druhý ročník v roce 2020 už měl okolo 130 návštěvníků a šek se předával na částku 65 264 korun. Měli jsme i jiný doprovodný program. Každý ročník se snažíme dělat jiný, aby návštěvníky neustále lákalo něco nového. Takže tehdy byly na prodej knihy, produkty Oxalis: kávy, čaje, dárkové sady a další produkty. Na 3D tiskárně nám Jan Dvorský vytvořil také přívěsky ve tvaru srdíček a škrabky na auto. Také jsem připravila několik desítek štěstíček tak, jak je známe z pouti. O ty byl opravdu velký zájem. S těmi mi pomáhalo celé široké okolí. Lidé věnovali různé figurky, šperky, postavičky, hračky, plyšáky, přívěsky atd. Zkrátka pouťová štěstíčka.
Je úžasné, jakým způsobem se koncert rozrostl, přes mou facebookovou stránku mě kontaktovali lidé z Čech, z Ostravy, z Pardubic, zda jsou ještě volné lístky. To bylo úžasné. Opravdu vážili cestu na hudební večer, který má tuto přidanou hodnotu. Nejkrásnější bylo, že jeden náš dlouhodobý fanoušek si zakoupil vstupenky s vědomím, že na koncert nebude moci dorazit. Chtěl však pomoci. I to se stávalo. Lidé chtěli přispívat jen tak. Jen pro dobrý pocit, že mohli někomu pomoci. Návštěvníci však nebyli jediní, kdo pomáhal. Do obou ročníků byly zapojeny firmy, spolky, společnosti. Někteří koncert podporují dlouhodobě: jsou to Vašík elektro, EdHouse a Oxalis.
Pořádání mnoha akcí narušila pandemie koronaviru. Jak ovlivnila tu vaší?
Musím poděkovat tam nahoru, protože když jsme plánovali druhý ročník koncertu, covid byl v úplném počátku. Pár dní před koncertem se něco začalo dít, ale ještě nebyly žádné roušky, respirátory ani zákazy. Druhý ročník proběhl v březnu roku 2020 a několik dní po koncertě se vše zakázalo. Ještě jsme si říkali, že kdybychom to o týden posunuli, už bychom tento koncert uskutečnit nemohli. Zkomplikovalo to však přípravy třetího ročníku, který letos nevyšel. Všem, kteří do něj byli zapojeni v rámci projektu Pomáháme onkologii, to bylo velmi líto. Ať se jednalo o domluvené kapely, moderátora, fotografa nebo zvukaře. Nejvíce líto to ale bylo fanouškům, kteří se nejen těšili na koncert, ale také chtěli pomoci pacientům. Proto jsem se rozhodla najít jiné cesty, jak střádat penízky do zapečetěné pokladničky. Nechtěla jsem se vzdát. Pokladnička byla, čas a chuť taky. Když to situace dovolila, organizovaly jsme s aerobikovou trenérkou Editou Nezvalovou "benefiční cvíča". Venkovní cvičení, kde každý, kdo si s námi chtěl protáhnout tělo, přispěl libovolnou částku přímo do zapečetěné pokladničky. Zároveň jsem tvořila dárkové balíčky, mořské soli do koupele, mýdla atd. To vše generovalo peníze, které mířily do pokladničky. Prodala se i dárková balení od skvělé společnosti Oxalis. Peníze se střádaly pomaleji, kvůli pandemii nám nemohla pomoci žádná společnost, ale i tak jsme svépomocí nastřádali částku 16 577 korun a ty jsme předali Komplexnímu onkologickému centru.
Kdy se uskuteční příští koncert a už víte kde? A dá se prozradit něco z jeho programu?
Nejsem si úplně jistá, jestli je tato otázka pro mě. Možná by měla směřovat do vyšších míst. Já bych si z celého srdce přála, abychom již mohli všichni dělat to, co nás baví a naplňuje. My tedy hrát, zpívat a pořádat charitativní akce. Pokud vše půjde dobře a situace to dovolí, ráda bych dodržela tradici. To znamená, že čtvrtý ročník benefice I HUDBA MŮŽE POMOCI by se v rámci projektu Pomáháme onkologii mohl konat v březnu roku 2022. Líbilo by se mi, kdybychom opět mohli využít prostory 14|15 Baťova Institutu. Co se týká programu, rádi bychom jej uspořádali tak, jak to mělo být letos. Stejně jsme toho ještě nestačili příliš odtajnit. Zbytek si však nechám jako překvapení.
Autor fotografií: Fotomarian - Marian Vaňáč