Dle ustanovení § 2 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, platí, že „Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se nepovažují: shromáždění osob související s činností orgánu veřejné moci upravená jinými právními předpisy; shromáždění související s poskytováním služeb; jiná shromáždění nesloužící účelu uvedenému v § 1 odst. 2.“ Dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona o právu shromažďovacím, na který odkazuje ustanovení § 2 písm. c) téhož zákona, platí, že „Výkon tohoto práva slouží k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se považují též průvody, slouží-li k účelu uvedenému ve větě první.“
Z tohoto zákona, který Vláda České republiky využila jako výkladové vodítko, nelze dovodit jako adresáta právě zařízení transfuzní služby. Činnost zařízení transfuzní služby tak na základě přijatých opatření není dotčena omezením počtu osob přítomných v jeden okamžik.